Akcia záhradné domčeky
Mýty a predsudky voči drevostavbám

Nedůvěra. Ta u nás k domům ze dřeva panuje stále. Ovšem třeba ve Skandinávii se staví tři čtvrtiny nových domů ze dřeva. Je na vině zakořeněná tradice, nebo jen nedostatečná informovanost? Některé výhrady lze snadno vyvrátit.

Za poslední desetiletí se u dřevostaveb hodně změnilo: stavba samotná, ohnivzdorné zděné či nerezové komíny, ohnivzdorné střešní krytiny, dokonalejší spalování i tuhých paliv. Ani materiály nejsou stejné jako dříve. Z rostlého neupravovaného dřeva se dnes prakticky nestaví.

Dřevo se upravuje tak, aby lépe vyhovovalo stavebním účelům. Masivní dřevo již není jen opracovaný kmen, trám či prkno, jde o lamelový lepený materiál. Dřevo se nejprve rozřeže a potom opět pod tlakem slepí do pevnějších prvků, nejen hranolů, trámů či sloupků, ale i celých masivních desek a panelů.

Při tomto postupu se navíc vyřadí části dřeva s vadami, suky a podobně. Taková úprava dřeva je vysokou zárukou kvality dřevěných prvků, jejich vlastnosti jsou dlouhodobě stabilní a spolehlivě garantované.

Významnou předností je tvarová stálost, lepené dřevo “nepracuje” jako rostlé. Můžeme s ním stavět mnohem přesněji bez nebezpečí vzniku nežádoucích prasklin, škvír a podobně. Navíc se vyznačuje vyšší hustotou, tedy logicky i vyšší požární odolností, kterou je navíc možné zvýšit pomocí chemických nátěrů a nástřiků, i samotné lepidlo může působit jako retardér hoření.

Možná nevíte, že snadněji hoří dřevo s ostrými hranami a drsnějším povrchem. I proto tyto hladké prvky se zaoblenými hranami vzdorují ohni lépe. Kromě masivního lepeného dřeva se v dnešních dřevostavbách uplatňují dřevotřískové nebo dřevoštěpkové desky. Jejich výhodou je nižší cena, neboť se vyrábějí z odpadního dřeva. Pryskyřice a další přísady obsažené ve směsi, ze které se desky lisují, opět přispívají ke zvýšení požární odolnosti stavby.
 

Vlhko a hniloba

Nejen oheň, ale i působení vody, respektive vlhkosti přispívá k obecným obavám z volby dřevostavby. Staré chalupy by mohly vyprávět barvité příběhy o nepříjemném soužití s dřevomorkou. Ano, dřevo je náchylné k poškození vlhkostí víc než některé jiné materiály. Je proto třeba na tuto vlastnost pamatovat již v navrhování konstrukce stavby a při provozu budovy. Pak bude dřevo sloužit bez potíží staletí, jako mnohé dochované dřevěné budovy.

Zmíněná dřevomorka nenapadá domy dobře větrané, ale pustí se například do chalupy, kde byla na dřevěnou podlahu nevhodně položena neprodyšná krytina z PVC či provedena jiná úprava, která zamezila přirozenému průběžnému vysoušení dřevěných prvků. Dřevokazné organismy, houby a plísně, vyžadují ke svému životu vlhkost, těm nejméně náročným stačí pouhých 18 procent vlhkosti dřeva.
 

Nejspolehlivější ochranou je sucho, pak se jich opravdu nemusíme obávat.

Při návrhu domu na bázi dřeva je potřeba vytvořit takové podmínky, aby dřevo nevlhlo, respektive aby mělo možnost rychle vysychat. Tedy aby nebylo neprodyšně uzavřené méně prodyšnými vrstvami. Je třeba pamatovat na pečlivé navržení a provedení všech detailů v místech, kde hrozí, že by mohla dlouhodobě pronikat vlhkost.

Stačí taková maličkost jako příliš dotažený vrut. Ten způsobí trhliny ve dřevě, do nichž proniká voda a začíná destruktivní proces i tam, kde je povrch dřeva ošetřen nátěrem. Při spojování vruty je proto vhodnější dřevo předvrtávat. Další nebezpečí hrozí při styku s jinými materiály, podezdívkou, zděnou příčkou a podobně, kdy by mohlo nasákavé dřevo do sebe jímat vlhkost.

Příkladů, kdy je možné nevhodným návrhem nebo chybným provedením dřevu uškodit, je bohužel možné najít v současné stavební praxi mnoho, od návrhů přes realizace až třeba po řešení okolí stavby. Od dlažby či betonu se voda odráží zpět na fasádu, která ve spodní části nasaje mnohem víc vody.
Oproti tomu například chodníček z kačírku zajistí minimální ostřik odražené dešťové vody a dřevu na fasádě se daří mnohem lépe. Odolnost proti škůdcům je vhodné zvýšit speciálními chemickými prostředky.
 

Stavba musí dýchat

Zmiňujeme-li vlhkost, nesmíme zapomenout ani na tu, která vzniká provozem domu. Životem v domě produkujeme velké množství vodních par, praním, vařením, sprchováním a v neposlední řadě již samotným dýcháním. Musíme se proto postarat, aby se tato vlhkost nedostala do dřevěných stěn způsobem, který by je mohl poškodit.

Máme dvě možnosti. Zamezit vstupu vlhkosti do konstrukce tím, že se ze strany interiéru použije ve skladbě stěny parotěsná zábrana. Mluvíme pak o difuzně uzavřených konstrukcích.

Druhým způsobem je zajistit, aby vlhkost, která pronikla do stěny, měla možnost projít celou konstrukcí a odpařit se do venkovního prostředí. Toto řešení nazýváme difuzně otevřenou konstrukcí.

Kterou z těchto možností vybrat, závisí především na zvolené tepelné izolaci. Polystyren díky své neprodyšnosti vyžaduje volit uzavřený systém, difuzně otevřené systémy pracují s prodyšnějšími materiály, zejména minerální a skelnou vlnou. V obou případech je nutné se postarat o dostatečné větrání, u uzavřeného systému je téměř nutností nucené větrání, pro energetickou úsporu nejlépe s rekuperací tepla.
 

Je v dřevěném domě všechno slyšet?

Zároveň je nutné bezchybné provedení, aby do konstrukce vlhkost v žádném případě nevnikla například poškozenou parotěsnou fólií při nedbalé instalaci. Subtilnost dřevostavby a akustické vlastnosti dřeva navozují obavy z toho, že budeme žít ve stěnách jako z papíru, kde bude všechno slyšet. Tuto zkušenost jsme však možná nabyli v jednoduchých víkendových objektech, stlučených z trámů a prken.

Na vině však není jen samo dřevo, ale hlavně provedení konstrukce. Jak víme, ze dřeva se vyrábějí hudební nástroje, protože se dřevo dokáže krásně rozezvučet. Co tato vlastnost přináší v bydlení? U stropu, mezi dvěma místnostmi nad sebou, tuto vlastnost neuvítáme, kročejová neprůzvučnost bude poměrně nízká.
 

Budeme muset natírat?

Pomoc je však snadná, stačí přidat vrstvu kročejové izolace či zvolit vhodnou podlahovou krytinu, koberec, přírodní linoleum a podobně. Ale jinak nás dřevo možná příjemně překvapí. Možná si budeme na ticho, které se v dřevostavbě “rozléhá”, muset zvyknout. Těžko budeme svolávat rodinu k večeři pokřikem z kuchyně. Akustika dřevěných stěn je totiž mnohem příjemnější než zděných, od nichž se zvuk tvrdě odráží.

I starost o dřevostavbu je dnes zcela jiná než dříve. Obavy z toho, že budeme muset trávit letní dny natíráním, nejsou nutné. Dřevostavba není synonymem vnějšího pláště ze dřeva. Může být omítnutá stejně jako zděný dům, tedy péče o ni bude obdobná. Pokud se rozhodneme pro dřevěnou fasádu, můžeme zvolit exotické dřevo či modřín, které není nutné natírat, pokud nám nevadí, že přizná své stáří.

Pokud chceme mít dřevo stále jako nové, pak se natírání nevyhneme. Ale natíráme většinou oleji nebo tenkovrstvými lazurami, které lze jednoduše přetírat. Odpadá tedy nepříjemné odstraňování starých vrstev. Oleje a lazury dají vyniknout přirozené struktuře dřeva. Krycí nejsou vhodné, protože uzavírají neprodyšně póry dřeva, a vlhko, které se nemá kudy odpařit, spolu s kolísáním teplot způsobuje praskání a odlupování ochranné vrstvy a ztrátu její funkce.
 

Bude teplo?

Jinými slovy: můžeme ze dřeva postavit nízkoenergetický nebo třeba i pasivní dům? Samozřejmě ano, naopak možnost stavět domy s velmi nízkou potřebou energie na vytápění je pro dřevostavby typická.

Z valné většiny jsou navrhovány jako sendvičové konstrukce, které umožňují dostatečnou tloušťkou izolační vrstvy dosáhnout požadovaný stupeň energetické úspornosti. Přitom se kvalitních tepelně izolačních parametrů dosahuje při relativně malé celkové tloušťce stěn, čímž se dosáhne příznivějšího poměru obytné plochy vůči zastavěné.

Dřevostavbám bývá vytýkána nízká akumulace tepla v jejich dřevěné konstrukci, tedy že stěny rychle vychladnou, jakmile přestaneme topit. Záleží však na úhlu pohledu. Tato nevýhoda může být naopak předností, uvědomíme-li si, že stěny se zároveň rychle ohřejí.

V současné době, kdy celá rodina dům ráno opustí a vrátí se až večer, tato schopnost dřevostavbám spíše nahrává. Přes den můžeme stavbu jen lehce temperovat a večer dům velmi rychle vytopit. Je proto třeba volit pružný, snadno regulovatelný otopný systém. Oproti tomu zděná stavba dlouho akumuluje, tedy pohlcuje drahé teplo, tedy déle trvá, než se prohřeje celá místnost, a ráno, kdy dům opustíme, stěny toto teplo vyzařují, není však na koho.

Okamžité tepelné ztráty dřevostavby jsou velmi nízké a nízká je i spotřeba energie pro temperování stavby. Vyšší povrchová teplota stěn přispívá k rychlejšímu dosažení tepelné pohody, a proto zpravidla můžeme dřevostavbu vytápět na nižší teplotu než masivní zděnou stavbu.
 

Proč dřevostavba

Snad se nám podařilo rozptýlit obavy z bydlení v domě postaveném ze dřeva. Přidejme ještě pár nesporných výhod. První z nich je, že jde o přírodní materiál, který nezatěžuje životní prostředí, vytváří příjemné klima v interiéru a vůbec působí dobře na lidskou psychiku.

Dalším významným plusem je rychlost výstavby. Nejrychleji postavíme, respektive smontujeme dům z prefabrikovaných panelů, zároveň i nejprecizněji a s nejmenším rizikem chyb při realizaci. Poměrně rychlý je i druhý způsob, kdy se přímo na místě postaví dřevěný skelet, sloupkový či rámový, který se opláští a zateplí. Vždy je to suchá výstavba, můžeme tedy budovat i mimo hlavní stavební sezonu.

A pokud si troufáme, můžeme se pustit do stavby dokonce svépomocí. Přestože se říká, že peníze jsou až na prvním místě, zmiňme je na závěr. Obecně patří dřevostavby k dostupnějším způsobům výstavby. V porovnání se zděnými domy vychází pořizovací náklady na 1 m2 užitné plochy o 5 až 15 procent levněji.

Musíme však varovat před extrémně levnými lákavými nabídkami. U nich vždy zkoumejme, proč je dům tak levný, dodavatel vás jistě nehodlá sponzorovat. Žádná sleva není zadarmo, jak přece víme už z tvrzení pánů Šimka a Grossmanna.

Zdroj: Pěkné Bydlení